První část cesty pro mě začala ve francouzském Saint-Jean-Pied-de-Port (SJPDP), odkud jsem si dala za cíl dojít za týden do španělského Logroño. To je přibližně 160 km. Čekal na mě přechod Pyrenejí, procházka provincií Navarra a jeden den ve vinném regionu La Rioja. Denně jsem chtěla ujít 20 – 25 kilometrů a byla jsem připravená zvládnout pár nocí za hlasitějšího chrápání poutníků. Takže jaký byl nakonec první týden a na co se můžete těšit, pokud podobnou cestu plánujete taky?

TIP: Camino: Kompletní průvodce přípravou na cestu

Saint-Jean-Pied-de-Port

Francouzské SJPDP je oblíbeným startem francouzské cesty, protože do Španělska pěšky vstoupíte už od hranic. Já se na místo dostala letadlem přes Paříž do Biarritz a odtud kyvadlovou dopravou Express Bourricot. Cena dopravy z letiště byla 19 euro. Alternativa je cesta vlakem s přestupem a i bez ní mi cesta celkově zabrala celý jeden den.

V SJPDP jsem zamířila rovnou do kanceláře pro poutníky (pelegrinos). Za 2 eura mi v kanceláři vydali průkaz poutníka – credenciál, který budu potřebovat pro sbírání razítek po cestě. Razítka dostanete třeba v navštívených kostelech, kavárnách, nebo ubytovnách. Průkaz poutníka potřebuji taky k tomu, abych se mohla ubytovat v poutnických hostelech (albergues), kam by mě bez průkazu poutníka nepustili. No a b neposlední řadě je to prostě krásná památka na navštívená místa a pokud získáte 2 razítka denně, vydají vám v Santiagu ještě i tištěné osvědčení o absolvování poutě. Do kanceláře do rámečku 😁

Přechod Pyrenejí – 25 km

V kanceláři v SJPDP se mě zeptali, kterou cestu bych ráda šla první den. Existují totiž hned dvě varianty – Napoleonská a Valcalros.

Napoleonská je náročnější, protože vede přímo přes vrcholy hor. Na druhou stranu je známá nádhernými výhledy a já jí měla od začátku vysněnou. Od 1.11. do 31.3. je cesta každoročně zavřená a v závislosti na počasí může být zavřená i v jiné dny v roce. Valcarlos je méně náročná varianta, která vede po silnici (není proto o moc bezpečnější) a údolím – horu obchází.

Do kanceláře poutníků jsem proto šla se srdcem v krku. Viděla jsem předpověď celodenního deště a slyšela jsem, že minulý týden nějakou poutnici zachraňovali podchlazenou. Nebyla jsem si proto jistá, jestli mě na mojí vysněnou trasu pustí. Hodně se mi proto ulevilo, když jsem dostala mapu a instrukce kudy přesně Napoleonskou cestu můžu následující den jít.

Druhý den jsem se tak vydala na 25 kilometrů dlouhý přechod s převýšením 1 480 m. První dvě hodiny jsem měla štěstí na krásné počasí. Po 8 kilometrech narazíte na jedinou horskou chatu na cestě – Orisson. Zastavila jsem se na čaj a mezitím se rozpršelo. Načasování bylo perfektní, protože jsem si alespoň hezky v suchu srovnala vrstvy oblečení (na velmi strmý a dlouhý výstup jsem byla totiž oblečená až moc) a nasadila pláštěnky na sebe i na batoh. Super je i obalit si věci v batohu kvůli vlhkosti. Já si takto zabalila péřový spacák.

Zbytek cesty jsem šla v dešti a mlze. Žádné výhledy do dálky, ale všude se volně pásli koně a já měla v oběhu tolik endorfinů, že kdyby tam ještě navíc byly ty výhledy, asi bych to štěstí už nepřežila 😅

Pyreneje jsou zkrátka dechberoucí! Pro mě naštěstí ne doslova. Na cestě kolaboval asi padesátiletý pán a naopak mě předbíhal osmdesátník. Přechod bych za sebe hodnotila jako středně náročný, dobře zvladatelný s průměrně dobrou fyzickou kondicí, případně trochou přípravy. Celkově to byla nádhera 🤩

Roncesvalles -> Zubiri – 22 km

Přechod zakončuji stejně jako většina “přeživších” v klášteře Monastero Roncesvalles. V celém kompexu je 250 postelí v několika patrech včetně sklepa. Já měla štěstí na postel přidělenou v prvním patře, palandu nahoře a byla jsem fakt neskutečně ráda za teplou sprchu.

Po přechodu Pyrenejí začíná putování španělskou provincií Navarra. Kromě španělštiny je k pojmenování měst a vesnic používaný i druhý jazyk oblasti – euskera. Názvy se sobě zpravidla ani trochu nepodobají a kvůli směrovkám je proto fajn si pamatovat oba. Celý den je hodně o sestupu nastoupených výškových metrů a právě tady se několik lidí, které jsem potkala zranilo.

Celá druhá etapa končí v malé vesnici Zubiri s románským mostem přes řeku Arga. Já měla štěstí, že bylo krásně teplo a sestup k řece do čisté ledové podhorské vody byl tak snadný, že jsem neodolala! Viděla jsem několik odvážných lidí, kteří do vody skočili celí. Voda byla ale ledovější, než středozemní moře loni na Vánoce a to už pro mě prostě byla na jeden den moc velká výzva. 😁

Ubytování jsem měla přímo s výhledem na řeku a v pokoji jsme byly jenom 4. Přijela totiž velká skupina z Nizozemska a pokoj pro 10, ve kterém jsem původně měla spát dostali oni.

Zubiri -> Pamplona – 20 km

Z malé vesnice vede cesta hned třetí den do hlavního města provincie Navarra – Pamplona. Kousek od krásné gotické katedrály (která stojí za návtěvu) se projděte ulicí Calle de la Estafeta. Tam se každoročně koná slavný běh s býky. Navštívit se dá i aréna, kde probíhají býčí zápasy, ale tu jsem z lásky ke zvířatům vynechala. Pokud vás láká večer vyjít do ulic a užít si trochu té španělské fiesty, Pamplona vás nezklame. Je to studentské město a večer pořádně ožívá.

K jídlu doporučuji pinchos (pintxo), které jsou typické pro severní španělsko. Vypadají podle mě prostě podobně jako tapas, ale španělé to rozlišují.

Pamplona -> Puente la Reina – 24 km

Pohodová etapa, potrénovala jsem si opět chůzi do kopce a z kopce. 😁 Čtvrtý den jsem si dala po chůzi ještě hodinku jógy, protože nohy už mi začali trochu těžknou. Je to jeden z mých tajných triků. Druhý je magnézium večer před spaním. V pohodě budete zřejmě i bez toho, ale já jsem rozmazlená a prostě jsem ráda v pohodě co nejvíc. 😊

V této etapě na vás na kopci kromě výhledů čeká i slavný pomník u kterého má každý fotku.

Puente la Reina -> Estella – 22 km

Pátý den už jdu více po rovině a přibývá vinic. Pomalu se blížím k regioniu La Rioja a krajina se začíná trochu podobat naší Jižní Moravě. Počasí je o něco teplejší a na konci dubna jsem měla počasí na tričko.

V Estella jsem si vyhradila dost času ještě i na procházky po městě. Krásné centrum, spolu s kostely a velkým parkem zkrátka stálo za trochu oželeného odpočinku. 💪

Estella -> Los Arcos – 21 km

Šestá etapa regionu je už vyloženě placatá a náročnější právě v tom, že vidíte opravdu daleko před sebe. Velká část prochází cestami mezi vinicemi a poli, ale nohy si tak zase alespoň odpočinou od kopců.

V Los Arcos se pokuste stihnout mši (rozvrh najdete u dveří kostela), protože kostel stojí za návštěvu a mimo mši nebyl otevřený. Na náměstí u kostela je potom malá restaurace, kde vaří levně a otevřeno mají téměř pořád.

Los Arcos -> Logroño – 27 km

Tato etapa už sem tak trochu nepatří, respektive její půlka. Překračuji totiž hranice mezi provincií Navarra a La Rioja. Rozdíl je znát – všude jsou vinice a víno je levnější, než voda. 🍷😼

V Logroño si dávám den pauzu a naplno jsem si tak mohla užít slavnou ulici s tapas bary Calle de Laurel, ochutnala místní víno (a vyprala si prádlo 😁).

Mám za sebou 160 kilometrů a před sebou něco přes 600. Potkala jsem opravdu skvělé lidi, dala si den pauzu a zítra tak budu opět začínat sama 🚶🏻‍♀️ Už se nemůžu dočkat. ♥️

Hasta luego!

Pokračování: Camino: Etapy z Logroño do Burgos